RED Trio & John Butcher: Empire

Jan Faix, Hisvoice.cz ()

Portugalské improvizační trio tvořené klavíristou Rodrigem Pinheirou, kontrabasistou Hernanim Faustinem a bubeníkem Gabrielem Ferrandinim se po vynikajícím loňském eponymním debutu (Clean Feed, viz recenze v HV 02/11) zřejmě vydalo cestou spoluprácí s různými autoritami žánru. Po kritikou nadmíru dobře přijímaných koncertech s trumpetistou Natem Wooleyem přichází nyní kapela se společnou studiovou nahrávkou s britským saxofonistou Johnem Butcherem, a aby mezinárodní spolupráce nebylo málo, nachází se toto LP navíc v katalogu lotyšského labelu.

Stejně jako na prvním albu RED Tria máme i zde možnost sledovat vývoj od virtuozního freejazzového projevu vycházejícího z letitých tradic á la Cecil Taylor k soudobému evropskému pojetí improvizace, jež reflektuje i tvorbu klasických skladatelů 20. století (např. Ligeti, Cage) i postmoderní nadžánrový přístup, a přitom si neklade omezení typu neidiomatičnosti či často oblíbené hledání hranice mezi tichem a zvukem. Zde se hraje naplno i při sebenetradičnějších technikách a ve všech dynamických úrovních.

První, nejkratší improvizaci Sustained (sedm minut) lze pokládat jako předehra. Počáteční neklidný fagmentální dialog zde postupně houstne a po bodu kulminace se Butcher jednoduše vytratí a cestu do klidu provede RED Trio samotné. Ve dvou dalších kusech pak tato sestava teprve odhalí řadu dalších výrazových prostředků a možností vzájemné komunikace. Například okolo desáté minuty celku Pachiderm je fascinující sledovat Butcherovo postupné ladění se na Ferrandiniho činelky, které je dovedeno k dokonalému propojení navíc ještě i s Pinheirovým rozezníváním klavírních strun elektromagnetickými smyčci e-bow. Že takto vzniklé sinusoidy dosahují na nahrávce takové hlasitosti, svádí k pátrání po stopách dodatečné detailní mixáže. Pokud skutečně proběhla, tak opravdu mistrovským způsobem, který nijak nenarušuje plně živý charakter projevu celé kapely.

Celou druhou stranu desky zabírá titulní opus. Z delší úvodní tiché meditace se přes dialog kontrabasu a saxofonu (opravdu to místy zní jako nějak přefiltrovaný rozhovor dvou lidí), zničehonic rozjede freejazzový závar, který když sám sebe stráví, vyplivne dál pozoruhodně invenční, místy poněkud skrjabinovské klavírní sólo. Závěr je pak už opravdovou esencí z kreativního potenciálu kapely. Saxofon švitoří ve výškách občas ne nepodoben třeba analogovému syntezátoru či nějakému exotickému ptáku. Okamžité nápady v rytmice letí jeden za druhým i dále při postupném zvolňování, kdy se nástroje postupně rozcházejí. Na společné staccatové tečce se po chvíli těkání okolo sejdou opět Butcher s Faustinem, kteří celou tu smršť vlastně nastartovali.

Časté dělení světa volné hudby na freejazz a evropsky chápanou improvizaci nemá u tohoto alba cenu reflektovat. Zde funguje vše bez problému dohromady a výsledky jsou skvělé.

Full review on: http://www.hisvoice.cz/clanek_750_recenze-28-12-2011.html#red trio